Děložní myomy jsou nejčastěji nezhoubné nádory těla dělohy u žen v plodném věku. Jsou nejčastějším důvodem hysterektomie, operačního zákroku, při kterém se odstraní děloha. Průměrný věk žen trpících myomy je 39 let a typickým příznakem, který výskyt myomů doprovází, je silná menstruace.
Ženy ve věku 40 až 60 let mají myomy 10krát častěji než 20 až 30 let.
V roce 2020 se na základě přehodnocení přínosů a rizik stáhl z trhu lék na terapii středních až závažných symptomů děložních myomů s obsahem ulipristal acetátu (Esmya). Důvodem bylo riziko vážného poškození jater. Novinkou při léčbě symptomů myomů je přípravek Ryeqo.
Dobrou zprávou je, že z myomů se jen vzácně vyvine rakovina. Jedná se o nádory, které se vyvíjejí z normálních svalových buněk dělohy. Příčina jejich vzniku není zcela jasná, známe jen faktory, které zvyšují jejich výskyt. Myomy totiž patří mezi tzv. myomy. hormonálně závislé nádory. I proto postihují ženy v reprodukčním věku, tedy takové, jejichž organismus je ještě hormonálně aktivní. Mezi příčiny zvýšeného výskytu patří i rodinná predispozice, obezita či nekontrolovaný vysoký krevní tlak.
Terapii potřebuje třetina žen s myomy
Většina myomů ženám nezpůsobuje problémy. Přibližně třetina žen s myomy však potřebuje terapii. Myomy totiž mohou růst pod děložní sliznicí a vyklenout se do nitra, přerůstat její stěnou a některé dokonce vyčnívají z dělohy navenek. Zatímco první dvě lokalizace způsobují zejména problémy s menstruačním krvácením či se schopností otěhotnět, velké myomy z vnější strany dělohy mohou dokonce utlačovat okolní orgány.
Závisí tedy na jejich umístění, růstu, velikosti. Pokud myom například tlačí na močovou trubici, může omezit vyprazdňování močového měchýře, s čímž souvisí časté záněty. I malý myom v místě ústí vaječníků může zapříčinit neplodnost. Myom může být příčinou zácpy, pokud tlačí na příslušnou část střeva atp.
Možnosti terapie
Možnosti terapie lze rozdělit do několika skupin. Patří sem zmenšení velikosti nádoru, snížení závažnosti krvácení a konečně odstranění samotného myomu nebo celé dělohy. To, pro jakou léčbu se žena ve spolupráci se svým gynekologem rozhodne, závisí na závažnosti příznaků, na jejím věku, na umístění a velikosti myomu. Záleží na rozhodnutí pacientky zachovat dělohu a plodnost. Odstranění dělohy (tzv. hysterektomie) by mělo být poslední možností.
